Obě naše děti jsme přivedli na svět doma, přesto nepatříme s ženou mezi propagátory domácího porodu. Naši zákonodárci navíc vytvořili pro domácí porod méně bezpečné podmínky než jaké by mohly být tím, že zakázali porodním asistentkám asistovat u domácích porodů pod pokutou 1 milion korun. Jejich záměrem bylo snížení počtu domácích porodů a nasměrování všech rodiček do porodnic, ovšem to se neděje a namísto toho se stává domácí porod pouze rizikovější.

Díky této sankci samozřejmě klesá ochota zkušených porodních asistentek provázet rodičku domácím porodem a velmi se zužuje jejich výběr. Pouze zkušené porodní asistentky však jsou schopny zavčas rozeznat blížící se obtíže.  Zůstávají hlavně ty odvážné, ovšem to se ne vždy slučuje se zkušeností. U domácího porodu pouze odvaha nestačí.  Citlivé ženy, které již mají nehezkou zkušenost z porodnice, mnohdy solidní trauma, raději volí domácí porod i s tímto zvýšeným rizikem. Vzhledem k současnému stavu v porodnicích, který připomíná loterii, nikdy nevíte na koho tam narazíte, kdy mu končí směna, jakou bude mít trpělivost, náladu apod., jsou některé ženy k domácímu porodu doslova zahnány. Například má žena, která je zdravotní sestrou a pracovala v několika českých porodnicích a viděla vše z blízka. Nedovedla si  představit, že by v tomto prostředí byla schopna odevzdání se této intimní zkušenosti jakou porod je. Ostatně kolegyně mé ženy ze studií ve většině případů  nebyly schopny přirozeně odrodit, byly naprogramovány na komplikace a patologické stavy (jak se na medicíně vyučuje) a zcela „přirozeně“ šly cestou k císařskému řezu.  Investovali jsme tedy mnoho času, energie a peněz k přípravě na domácí porod a podařilo se nám nalézt vynikající porodní asistentku, která se dnes již specializuje pouze na domácí porody.  Zpětným pohledem je potřeba říci, že ani jeden z obou domácích porodů by se rámcově nevešel do tabulek dle kterých je možné rodit v porodnicích. Patrně nikdo by neměl tolik trělivosti a porody by byly indukovány, popoháněny apod. Výsledkem by bylo traumatizované dítě a žena, která by raději na porod chtěla zapomenout či pociťovala selhání ve svém poraněném těle, což se bohužel běžně stává. 

 

Porod je bolestivá záležitost. Žena, která jim úspěšně a bez následků projde, se stává zralou, má zkušenost, je jím posílena. Po druhém porodu měla má žena smíšené pocity. Byla ráda, že zvládla přivést na svět přirozenou cestou zdravého syna, ovšem jistá syrovost a extrémní bolest, kterou prožila, v ní zanechala stopu.  Zde se však ukázalo jak důležitá je zkušená a citlivá porodní asistentka. Tři dny po porodu ženu opět navštívila, provedla kontrolu a spolu si znovu prošly celý porod. Spolu s tím byl vykonán rituál ukončení, poděkování děloze a tělu, že vše zvládlo. Byla provedena osvobozující energetická olejová masáž pánve teplými nahřátými bylinkami, byly „srovnány“ kosti. Tento rituál se odehrál bez mé přítomnosti, ovšem poté, co jsem ženu znovu spatřil, jsem uviděl v jejím obličeji blažený výraz, uvolnění a uspokojení. Porod byl dokončen a spolu s tímto rituálem se změnil kompletní pohled na porod, o kterém dnes mluví jinak než před tímto rituálem. Zde se ukazuje, jak je velmi důležitý soucitný průběh a naslouchání, vytváření podpůrného pole a intimní komunikace ženských energií, které pouze samy sobě dokáží porozumět. Já jako muž jsem byl přítomen u obou porodů od začátku do konce, ovšem nemám zkušenost s porodem. Je zde pouze vnější dojem z porodu, což je iluze omezeného smyslového vnímání. To se týká všech mužů.  I mužů lékařů, kteří „přivedli“ na svět stovky dětí.   

 

Rád bych zde znovu zdůraznil, jak je důležitá péče o ženu po porodu a v šestinedělí. Sám jsem byl svědkem ohromné přeměny a dohry, která je kdykoliv možná při soucitném přístupu v láskyplném poli ženských energií. Současný svět a rozštěpenost dnešní společnosti je projevem nezpracovaných traumat, zbytečných dramat a odcizení, kdy ženy musí stále polykat hořkost neporozumění a zatínat zuby, aby vydržely. Je tím ničena vzácná energie ženství, která dokáže tišit a hojit Svět.  Je tedy na nás mužích, zdali sebereme odvahu a budeme ochotni postavit se vlastním mindrákům čelem, předáme ženám co jejich jest a naopak vezmeme do rukou to, co je našim úkolem.  V tuto chvíli by bylo dobré, aby muži nerozhodovali o tom kdy a za jakých okolností bude žena rodit, protože oni neví co to porod je. Nemají tu zkušenost, mají pouze iluzorní představy.

 

Společně s ženou jsme se vydali cestou pravdy. Dopředu jsme netajili náš záměr s domácím porodem, naopak jsme jej avizovali a snažili se vyjednat  maximální možnou bezpečnou podporu ze všech stran tím, že jsme respektovali nastavení všech zainteresovaných, ať již to byli naši rodiče, porodní asistentka,  ženská lékařka či pediatrička, a snažili se najít průsečík kde se potkáváme. Nikoho jsme nenutili přijmout naši cestu, ani se nesnažili nikoho „násilím“ vmanipulovat nepravdou do situace, která je bohužel častá a ve které se nikdo necítí dobře. Například když rodiče zavolají lékaře, aby přišel prohlédnout dítě s tím, že se jim překotně narodilo doma, i když proběhl dopředu plánovaný regulérní domácí porod s porodní asistentkou.  Mnohdy i tato faleš se skrytým záměrem a nepravdou  může být tím, co všechny zúčastněné postaví před velmi dramatickou situaci, která obnaží skutečnost. Chceme-li někým manipulovat a  násilně reformovat společnost a systém, osobní rozhořčení a nevoli promítáme do „pochodů po ulicích“ s transparenty a provokativními hesly, chceme-li tedy změnit pouze vnějšek, tedy to mimo sebe, nelze vytvořit změnu.  A to proto, že jde opět o projev pýchy, kterou je prorostlá současná politika i medicína. Nic se nezmění. Ovšem pravda, respekt, pokora a víra jsou průvodními jevy duchovního pokroku ovlivňujícího všechny a může být půdou pro zdárný průběh pozitivních změn a Zrození.