Rád bych zde krátce popsal, jak může vypadat setkání s duši.  Ve své praxi jsem zažil tato náhlá setkání pouze několikrát. Jsou to vzácné chvíle, které přicházejí nečekaně a nelze je vynutit, nelze o ně usilovat.  Na začátku roku  jsem na svém profesním Facebooku  informoval o štědrém daru muže, který daroval větší obnos peněz na ošetření potřebných, kteří si tyto služby nemohou dovolit, a  který takové náhle setkání zažil. Tento příspěvek vzbudil pozornost a tak bych rád podrobněji popsal, jak může setkání s duší vypadat.

Pán mě kontaktoval v situaci, kdy již týden nemohl usnout. Jedná se o velmi vytíženého podnikatele, který obstarává několik firem a řadu zaměstnanců. Přestože jel na naše setkání asi 200 km,  dorazil na minutu přesně. Do sedačky vedle mě usedl velmi unavený, bledý muž, ovšem velice pokorný a odevzdaný. Napříč léty jsem zjistil, že je to naprosto zásadní rozpoložení pro hluboké léčení. Nepřijel zde něco vyzkoušet či o něčem spekulovat. Jednoduše potřeboval pomoc, protože věděl, že dál už to tak nejde. Šlo o život. Má také vlastní rodinu, milující manželku a děti, kteří se o něj obávali. Pán se jednoduše ztratil, a to se může stát každému. Zvláště, když se vám daří a  nedokážete říct ne na další nabídky, kontrakty a máte stále nové nápady.  Od začátku jsem měl pocit, že vedle mě sedí velice citlivý člověk s obrovským duchovním potenciálem, který dočasně ztratil půdu pod nohama. Naprosto mi však důvěřoval a ihned se otevřel. Hovořil o tom co prožívá a jak potřebuje nalézt cestu zpět k sobě. Já prozatím čekal na inspiraci k vedení procesu, ta je vždy specifická. Inspirace  musí přijít v daném okamžiku ze vzájemného působení nás obou. Žádný návod neexistuje. Velmi důležité je naučit se rozpoznat úroveň duchovního života člověka a sladit se s ním. Někdo má svůj duchovní život zcela pohřben pod myslí a egem, někdo jiný je naopak velmi blízko transformaci.. V danou chvíli, kdy hovořil o svém současném stavu jsem tedy čekal. Hovořil o tom, že již dlouho necítil svou duši. Ukázal na srdce a řekl: “ je tam tma…“.   Vnitřní zdroje tomuto člověku tedy naprosto chyběly a proto mě napadlo jej vyzvat, ať si představí něco, co v něm evokuje klid a harmonii.  On  si představil laň pasoucí se na paloučku. Poprosil jsem jej, aby tuto představu podržel v mysli. Zavřel oči a chvíli se ji věnoval, po těle mu začalo být lépe, ovšem pak se zamračil.. Laň utekla a již nešla přivolat. Řekl jsem mu, ať ji nechá být, že je to plaché zvíře a možná přijde sama. Poté jsme si opět povídali o jeho životě a jak se cítí v těle. Hlavu měl moc těžkou a dělalo mu potíže s ní pohybovat, vůbec ji udržet.  Po pár minutách se ovšem znenadání chytil za srdce, vytřeštil oči a začal hyperventilovat (zrychleně a hluboce dýchat). Zvenčí to vypadalo jako infarkt. V tu samou chvíli jsem však cítil přítomnost podpůrných energií a nechal proces probíhat.  Udržoval jsem bezpečné pole, aby se tento, na první pohled dramatický proces,  mohl dokončit.   Trvalo to několik minut, poté se začal zklidňovat, tváře zrůžověly a z očí mu tekly slzy. Řekl, že laň se znenadání vrátila, měla barvu zlatého světla a dotkla se nejdříve jeho ruky a pak srdce. V tu chvíli znovu pocítil svou duši….Během následujících minut jsme spolu jen tak v tichu seděli. Po určité době však měl potřebu vstát, odejít a být sám.

Naše setkání trvalo jen něco málo přes hodinku, ovšem bylo pro nás oba velmi důležité. Byl jsem svědkem mystického prožitku,  velké transformace a léčení člověka, kdy se jeho duchovní potenciál doslova rozprostřel. Mystické prožitky jsou hluboké a proměňující, ovšem jsou subjektivní a s druhými lidmi o nich nelze hovořit objektivním, racionálním nebo přesvědčivým způsobem.  Ovšem přímo zúčastněný člověk je obdařen zážitkem velkého významu. Význam není určován obsahem události, nýbrž souvislostmi. Když si začneme uvědomovat souvislosti,  přibližujeme se Pravdě. Ta je čistě subjektivním prožitkem a každý z nás ji musí odhalit sám za sebe. Dotkne-li se člověk Pravdy, ego zmlkne, stejně jako tehdy, když  jsme tam spolu jen tak tiše seděli, protože nebylo co říct…