Věhlasný léčitel Bruno Groning používal pro regulační bolesti termín Regelungen. Upozorňoval, že při léčení a následném uzdravování může docházet k tomu, že člověk bude pociťovat bolesti či jiné nepříjemné stavy, které jsou průvodním jevem očisty těla a vnitřních orgánů. Může docházet buď k dočasnému zesílení stávajících bolestí v začátku léčby či vzniku zcela nových, neznámých projevů. Používal příklad s konvicí na mléko. Nejprve je potřeba zkažené mléko vylít, poté konvici vyčistit a teprve potom ji lze naplnit čerstvým mlékem.

Úplně stejné zkušenosti mám ze své praxe od doby, co jsem v roce 2010 prošel osobním naladěním na Rekonektivní frekvence. Tyto „světelné“ frekvence plní systém člověka a nashromážděná negativita je následně vymisťována.  Může to mít projevy emočního charakteru nezadržitelného pláče či smíchu, nebo i výraznějšího výkyvu nálad a psychických propadů.  Po fyzické stránce je popisováno častější močení, průjem až po dočasné zhoršení  stávajících bolestivých stavů. Tento proces je potřeba vydržet a překlenout. To se týká zhruba 30 % klientů, ostatní procházejí procesem snadno. Rozhoduje patrně množství životem nashromážděné negativity, či negativity zděděné.  Někdy skutečně obdivuji vytrvalost některých klientů, kteří tohle období statečně překonávají a třeba až po řadě měsíců dochází k průlomu a zvratu, kdy je rázem pociťována jiná kvalita života a zdraví.

Rekonektivní světelné (informační) frekvence jsou nedílnou součásti mé bytosti a tento proces se spouští automaticky, když má. Není to žádná má schopnost, je to kanál.  Nelze ovládat vůli, zadržet jej apod.  Někdy mnou překvapivě probíhají tyto „síly“ třeba v hledišti kulturního představení. Když se setkávám s lidmi na  konzultacích či provádíme kraniosakrální ošetření, i tak zcela automaticky procesem procházejí.  Můžeme se dotýkat, nebo vůbec nemusíme, děj probíhá v daném poli.  A posléze se mohou dít  „regelungen“ – regulační bolesti.  Některé školy kraniosakrální terapie hovoří o tom, že pokud člověk po ošetření prožívá „reakci“ na ošetření, bylo ošetření nevhodně provedeno.  V mém případě jsou tedy reakce na ošetření relativně časté, jsou však způsobeny „světelným“ faktorem, který se do procesu automaticky přidává.

S tím souvisí i tzv. fenomén Hugo. Jde o projev nevědomého odporu k terapii.  Podvědomí člověka vytváří situace, které brání dalšímu průběhu terapie a člověk má tendenci z terapie dezertovat. Často jde o procesy, které vypadají zvenčí tak, že je nelze ovlivnit, například onemocní dítě, pes, pokazí se auto či nedostaneme propustku z práce apod. Nejčastěji se objevuje před prvním nebo druhým setkáním.  Nahromaděná negativita pak takto ovládá život člověka a ten zůstává stále na stejné rovině. Jak tedy Huga oslabit? Někteří terapeuti doporučují předplacení si alespoň 3 sezení v relativně krátké době. Je to jistě jedna z možností která funguje, já si myslím, že nejdůležitější je o Hugovi vědět. Už jen tato skutečnost vede k tomu, že člověk nad ním pomalu získává moc.