Potlačením, vytěsněním a projekcí tyto pocity nezmizí. Znovu se objevují ve formě negativních myšlenek! Je potřeba si uvědomit zásadní pravidlo: pocity rozhodují o tom, jaké myšlenky nás napadnou a myšlenky, které udržujeme v mysli, poté rozhodují o výsledcích. To, co držíme v mysli, má tendenci se realizovat. Negativní pocity tedy vedou k negativním myšlenkách a ty vedou k negativním důsledkům. Pozitivní pocity, vedou k pozitivním myšlenkám a pozitivním důsledkům. K jednomu negativnímu pocitu lze přiřadit stovky a tisíce negativních myšlenek. Může to být strach o sebe a své zdraví, strach o rodinu, strach z chudoby či krachu firmy, strach z války, z viru a epidemie, strach ze zlých lidí, strach ze zvířat, strach z lékařů, strach z nezdravé stravy, strach z toxinů, strach ze ztráty zaměstnání apod. Když negativní pocit vytvoří negativní myšlenku, my ji obvykle dáme energii tím, že rozvíjíme v myslí negativní příběh a poté následuje prohloubení negativního pocitu v těle. To tvoří zacyklení , která vede k oslabení nervového a imunitního systému a důsledkům, které nejsou veselé. Běžně je považováno za pravdu, že myšlenka je zde první a pak je zde pocit. (my si uvědomuje až ono prohloubení negativního pocitu na základě negativní myšlenky v těle, tedy si myslíme, že za negativní pocit může myšlenka).
Pravda je však jiná, na počátku, před myšlenkou je prvotní pocit, potažmo emoce. To je potřeba odhalit a zpracovat. Negativní pocity si sebou neseme od narození, protože tělo skutečně sčítá zkušenosti a rány. Negativní pocity se v nás však snaží vzbudit například i mediální svět formou obrazů hrůzy, katastrof, neštěstí, popisování neveselé budoucnosti, krizí apod. V každém případě je důležité rozpojit pocit a myšlenku. Myšlence nevěnovat pozornost a energii věnovat čistě pocitu. To vyžaduje v prvé řadě odvahu. Z negativních pocitů máme strach, bojíme se jim odevzdat. Proto používáme mechanismus vytěsnění. Všimněte si mnoha lidí, kteří ihned po příchodu domů zapínají televizi, počítač či během řízení auta, pobytu v přírodě a sportování se neustále rozptylují hudbou, posloucháním mluveného slova apod. Stále vykonávají nějakou činnost a nedokáží být v klidu sami se sebou. To je totiž moment, kdy se nepříjemné pocity a tedy i myšlenky derou na povrch. Neustálý únik před svými pocity však bývá mnohdy brzděn nemocemi, zraněními či nehodami. Téma je podrobněji popisováno v článcích Intuice I. a II. část. ( https://www.studiosolaris.cz/intuice-1-cast/ ). Když se tedy rozhodneme podívat se s odvahou na své pocity, je zde další krok, kdy zapojíme neutralitu. Přestáváme pocity hodnotit, nazývat je či o nich přemýšlet. Ochotně se pocitům odevzdáme a v dalším momentu je potřeba je přijmout a nechat projít. Používáme stejný vzestupný princip a mechanismus jakým se člověk vymaňuje z negativity a vzrůstá jeho úroveň vědomí. Na přiložené mapě vědomí lidstva od hranice 200 výše.
Když je v těle nashromážděno napětí (důsledek traumat, špatně zpracovaného stresu a minulosti – viz. opět články o Intuici), toto svalové napětí je přenášeno vzestupnou cestou přes míchu do thalamu. Thalamus je smyslové centrum a centrum pociťovaných vjemů. Následně informace putuje do amygdaly, centra emocí. Dle naučeného programu pak reagujeme. Rozum se pak snaží nějak omluvit a vysvětlit své pocity a emoce, vytváří příběh. Často hraje hlavní roli téma viny: „můžu za to , že mám tyto pocity a emoce“, „někdo jiný může za to, že mám tyto pocity a emoce“. Přemýšlení o svých negativních pocitech však v léčení nikam nevede, jelikož jako nejmladší část mozku nemá neokortex do plazího a savčího mozku přístup. A to je zcela zásadní moment k uvědomění důležitosti zařadit do terapie tělo. Do plazího mozku se nelze prohovořit nebo promyslet.
Zdroje:
David R. Hawkins – Neulpívat: cesta odevzdání
David R. Hawkins – Vzestup po úrovních vědomí
Peter Levine – Němé zpovědi