V dětství jsem byl veden ke křesťanství, respektive ke katolické církvi. To mi zůstalo asi do 19 let. Pamatuji si na jednu letní slunnou neděli, kdy jsem se v našem kostele účastnil mše, ovšem v půlce jsem se otočil a odešel. Již nějakou dobu se ve mě příčila, mimo jiné, ona hromadná vyznání : „Pane, nezasloužím si, abys ke mě přišel…“, nebo “ je to má vina, má veliká vina…“  Cítil jsem, že tohle není v pořádku a tehdy jsem svůj katolicismus uzavřel. Náčelník Komančů Quanah Parker jednou řekl: „Bílý muž chodí do svého kostela a mluví o Ježíši, indián chodí do svého týpí a mluví s Ježíšem“. Začal jsem tedy hledat svou vlastní cestu a našel ji. Objevil jsem chrám Přírody. Občas také ještě navštěvuji, mimo dobu konání mše, kostely a chrámy, ovšem zajímá mě energie daného místa a také obdivuji architekturu. Když by se mě někdo zeptal, jaký nejsilnější zážitek jsem měl při návštěvě „svatostánku“, tak mohu hned bez přemýšlení odpovědět. Byla březnová sobota roku 2020, těsně po zahájení prvního tzv. „lockdownu“ v rámci kovidových „opatření“ a já jsem vyrazil na kole na sv. Hostýn. Na místě jsem opřel kolo o budovu chrámu a vešel dovnitř. Byl jsem velmi překvapen, když jsem zjistil, že na nejnavštěvovanějším poutním místě v ČR se nacházím v sobotu ve 13 hodin úplně sám. Asi 20 minut jsem si užíval velmi silné energie, kdy jsem stal uprostřed baziliky Nanebevzetí Panny Marie,  přesně pod kopulí. Tehdy znenadání proběhla i velmi silná komunikace, kdy jsem obdržel odpovědi na své tehdejší otázky.  To vnímám jako největší dar té doby. Po zhruba 20minutách do chrámu vešli další dva návštěvnici a bylo velmi zajímavé, jak razantně se energie změnily. Po pěti minutách odešli a znovu se vše obnovilo. Naplněn tímto prožitkem jsem se pak po dalších dvou hodinách jízdy na kole, přes další Hostýnské vrchy, dostal domů do Beskyd a vše ve mě ještě několik dní doznívalo. Běžně však tato silná spojení zažívám v přírodě. Může je zažít každý, kdo si to dovolí. Tedy kdo pokorně vejde otevřenými dveřmi. Právě chrám přírody je otevřen neustále a studnice energií a informací je nevyčerpatelná. My tyto symbolické dveře objevili s dětmi na výletě, jak je vidno na fotce :).  Jedno z nejsilnějších poselství, sděleno pouze třemi slovy,  jsem obdržel také v přírodě, když jsem přemítal nad osudy lidí, nad svobodnou vůlí a našimi schopnostmi, možnostmi či omezeními ve fyzickém těle. Ona krátká věta je dobrá k další vnitřní práci  každého z nás. Můžeme přemítat nad tím, zda-li žijeme ve strachu svázání traumaty, vinou či sebe-popíráním, a nebo žijeme s energií odvahy, ochoty a vděčnosti,  kdy si můžeme uvědomit všudypřítomnost neprojeveného potenciálu o jehož realizaci pomocí záměru rozhodujeme právě my, protože život jednotlivce se řídí základním principem tvoření, kdy : ZHMOTŇUJEME SVOU VÍRU.